pondělí 22. března 2010

QR kódy v Opeře napříč OS

Poslední dobrou jsem si velmi oblíbil internetový prohlížeč Opera. Na stránkách jiffy lines jsem nalezl krátký seriálek, jak si Operu přizpůsobit svému gustu. Nejvíce se mi zalíbila část o vlastních menu a také o možnosti zobrazit QR kód třeba nějakého odkazu.

Jelikož starenka (autor seriálu) je zarputilý uživatel Debianu, tak i jeho řešení je silně orientované na tento OS a využívá balík qrencode. Chvíli jsem váhal, že si tento nástroj zkompiliju pro svůj Mac OS, ale nakonec jsem se rozhodl úplně jinak. Využil jsem Google Chart Tools, které poskytují mnoho API na nejrůznější grafy, geometrické obrazce a QR kódy nevyjímaje.

Chvilka zkoumání API, chvilka testování a zrodil se následující kousek kódu:
Item, "Show QR" = Go to page, "javascript:(function(){window.open('http://chart.apis.google.com/chart?chs=150x150&cht=qr&choe=UTF-8&chl=%l', '_blank', 'width=150,height=150');})()"
Pokud nevíte, kam kód umístit, tak si důkladně prostuduje ten seriálek. Myslím si, že je moc hezky pracovaný a psát ho tu znovu by bylo neefektivní.

úterý 16. března 2010

Temná stránka fotografie

Když mi někdo bude tvrdit, že zažil nebo viděl něco, co je opravdu nepravděpodobné nebo až nemožné, tak mu asi těžko uvěřím. Pokud ovšem své tvrzení podloží nějakým důkazem (například fotografií), tak už ho začnu brát více vážně. A nejsem jediný. Je vcelku logické, že člověk snáze uvěří, když je tvrzení doloženo důkazy. Významně lépe se usvědčí zločinec, pokud ho při jeho činu zachytí objektiv. Fotografie je velmi reálný pohled na danou situaci. Když si ji prohlížíme, můžeme získat dojem, že tam opravdu jsme a že jsme ten okamžik opravdu prožili. Díky tomuto si dovoluji zařadit fotografii mezi největší objevy lidstva. Samozřejmě bych neměl opomenout uměleckou úlohu fotografie. Jsem však spíše praktik a rád bych se zaměřil na funkci sdělovací či informativní. Bezesporu si člověk udělá více odpovídající představu situace, když uvidí fotografii, než když mu někdo tu situaci jen tak popíše. Abych se opravdu pořádně vyjádřil, tak můžu říct, že z fotek můžeme informace přímo hltat.

Bohužel není vždycky všechno úplně tak, jak to vypadá. Zrovna tak jako špatně vyslovená věta může nést úplně jinou myšlenku, než se kterou byla vyslovována. Tak může dojít ke zkreslení informace. Nemáme vždycky po ruce autora fotografie, abychom se mohli optat, jakou opravdu situaci zachytil. Zkreslení informace samozřejmě není problémem fotografie, ale toku informací jako celku. V tomto pohledu je nevýhodou fotografie její veliká názornost a to, jak důvěryhodně dokáže informaci vyjádřit. Pokud vypozorujeme na fotce nějakou informaci, tak to bereme jako fakt. Pokud by nám ale někdo řekl, že to vypadalo jako …, tak víme, že tam byla jen opravdu silná podobnost. Toto jsou jen běžné omyly, které můžou napáchat škody takové ty méně rozsáhlé.

Lidé jsou už prostě jednou takoví, že chtějí mít moc, chtějí na ostatní působit a získat si nad druhými převahu. Už u dětí ve školce lze pozorovat vymýšlení, že já mám tohle a tohle, abych ukázal, že mám více a lepší věci než ostatní. U dětí je to úsměvné, ale pokud se o podobné pokoušejí dospělí, tak už to tak s chladnou hlavou nelze akceptovat.

Když si vezmu jedno z nejvíce diskutované stvoření několika desetiletí, tak vlastně přemýšlím, kolik lidem tato senzace zamotala hlavu a kolik lidí z ní ztratilo rozum. Řeč je o Lochneské příšeře. Dlouho se vyprávěly nejrůznější povídky, pohádky až legendy a časem ji zachytil i objektiv. Z ničeho nic byly všechny zvěsti o tomto vodním tvorovi potvrzeny. Postupem času snímků tohoto tvora přibývalo, ale vždy z řad místních obyvatel nebo náhodných turistů. O
tohoto Lochnesku samozřejmě měli zájem i vědci, ale žádná jejich expedice tvora nenalezla. Postupem času se někteří autoři snímků přiznali, že jsou padělané. Jiné fotografie označili za padělané odborníci. Tento celý incident sebral na renomé jak fotografiím, tak Lochneské příšeře samotné. Legenda to byla krásná, ale dnes jsem přesvědčen, že nežije a nikdy nežila.

Rád bych zmínil ještě jedno tvora u kterého si myslím, že je jeho existence reálná. Teď mám na mysli mimozemšťana. Podobně jako o Lochnesce, tak i o mimozemšťanech bylo mnoho mýtů a různých povídek. Pak opět vznikly senzační fotografie, které byly později označeny za padělky. U Lochnesky je zřejmé, že když v tom jezeře není, tak prostě není. Ale když neexistuje pravá fotka mimozemšťana, tak to neznamená, že někde nemůžou být a že je třeba opravdu někdo neviděl. Zde však vzniká druhý problém. Veřejnost je podobnými snímky vždy nadchnuta, ale už je vážně nebere, protože je to jen otázka času, než budou označeny jako padělky. Pokud by ovšem vznik snímek s mimozemšťanem, který by byl pravý a jeho pravost by byla opravdu potvrzena, tak by veřejnost asi jen opravdu těžko uvěřila, že se tentokrát jedná o pravdu.

Pod toto téma bych mohl zařadit ještě duchy, zjevení či různá magická kouzla, ale to by byla stále stejná písnička. Lidé prostě padělali fotky, aby zajistili pozornost buď sobě nebo zachycovanému objektu. Tím podávali falešné informace – neboli lhali ostatním. Nicméně bych toto dokázal i nějak tolerovat. Jiná věc je však ta, když se padělají fotografie za účelem někomu ublížit nebo dokázat nepravdivé obvinění. Jak moc tedy důvěryhodný důkaz je fotografie? Fotografie je obrovským vynálezem, který se bohužel nechá zneužít. Teď je jen nás s jakou budeme toho vynálezu využívat a jakou dáme v budoucnu informativní fotografii tvář.